Sněžnice – předchůdce lyží

Lyžování původně sloužilo jako forma dopravy, až později se z něj stal oblíbený zimní sport. Historicky doloženým předkem lyží jsou tzv. sněžnice, které sloužili pro pohyb v náročném terénu (ve sněhu i v mokřadech). Tento „dopravní prostředek“ existoval dle písemných záznamů už ve 4. století př. Kr., psali o něm i antičtí Řekové, kteří se s touto neobvyklostí setkávali u cizích národů.

První závody již v 16. století

Kolébkou lyžování jsou severské země. Tady také došlo k značnému zdokonalení sněžnic – seveřané je zúžili a protáhli, takže se na nich dalo i běhat. Používaly se nejen k dopravě, ale také při lovu a válkách. Už z 16. století pochází první zmínka o závodech na lyžích, které se probíhaly mezi králem a jeho poddanými.

Telemark- rodiště moderního lyžování

V norském kraji Telemarku se v 19. století konaly oblíbené lidové slavnosti spojené s lyžařskými soutěžemi. Zdejší Sondre Norheim vynalezl první vázání, které umožňovalo jezdcům při sjezdu zatáčet. Při těchto soutěží také vznikly dvě techniky provádění oblouků – telemark (vlastně předchůdce carvingu) a kristiania. Avšak zakladatel alpského lyžování nepochází ze severní Evropy, ale ze střední – z Moravy. Jmenoval se Matyáš Žďárský a upravil vázání tak, aby byla bota přidělána k lyži pevněji než doposud.